Inženýr jsem jenom krátce,
avšak praní pročpak bát se?
S titulem to bude hračka
s divnou bednou jménem pračka.
Nemám žádné kapesníky,
proto chci vzdát pračce díky.
Odhodlání ve mě dřímá,
v koupelně už stojím zpříma.
Pračku otevírám prudce,
kapesníky stavím k ruce.
Na tabulce, no to ví se,
zrak můj náhle zastaví se.
Po chvilince zaváhání,
strach se do mé duše vhání.
Symbolů jak někde v chrámu,
rozum v koncích, nesvítá mu.
Něco jako když mi chybí,
aha - manuál tak, kdyby...
Brožurka - ta někde byla,
kam se ale teďkonc skryla?
Naštěstí (jen mezi náma),
nebyla moc zahrabána.
Vítězně v koupelnu kráčím,
zrak k brožurce nyní stáčím.
Chce to jenom chvilku čtení,
na to škoda času není.
Tak začínám bez prodlení,
výraz můj se rychle mění.
Knížečka to bude cenná,
s patinou a pokroucená.
Vypadá (tos nevídal!),
jak když ji někdo pral.
Nevadí však, obsah zbude!
Něco čitelného bude...
Vypadá však jako kdyby,
byly v manuálu chyby.
Knoflík nutné mastavit?
Co to asi může být?
Pozněnka a obeěma,
je tam další obměna.
Jak se perou kapesníky,
strýčku Gůgle? Díky, díky!
Jenže rady rozchází se,
více teorií ví se.
Panika v mé duši vládne,
ale to se nějak zvládne.
Udělám to - mrk frk skvěle,
Gůgla pošlu někam směle.
Manuál je taky na nic,
už ho nečtu - ani za nic!
Do pračky ho taky fláknu,
já to bez něj nějak zmáknu.
Kapesníky dovnitř peru,
ohledy já už neberu.
Ručníky tam narvu taky,
jaképak s tím saky paky!
Těm bestiím na oplátku,
nastavím devatesátku.
Pak pronesu tajnou hlášku,
přihodim pár krabic prášku.
Šetřivý jsem ale celý,
svědomí mi proto velí:
"Škoda teplé vody!", krafe.
Tak tam ještě hodim kafe.
Ještě není konec triku,
zapnu vodu, eletriku,
odpad pak do vany upnu,
nějaký program tam lupnu.
Velké dílo se tu chystá,
tak Hastala bejby vista!
Zmáčknu knoflík, to je celé,
teď můžu jít - dělat
konečně něco jiného.
