PF 2017

Další liščí věc do sbírky

Liška má velkou radost. Včera potkala kamarádku na klopě kabátu:o)

Balada O vlakovém cestování

Je tu nějak plno v kupé,

po noze mi kdosi dupe...

A tak první z kupé letí,

za ním druhý, potom třetí.

Nebudu ti říkat více,

vypadni, jsou Klánovice!

Dotyčný se nehádá,

krosnu bere na záda.

Zmizni jedna kůže lína

- vystupuješ u Kolína!

Další člověk jako smetí,

do uličky z kupé letí.

Ještě tři a bude klid,

kupé budu já sám mít.

Předstírám že trpím morem,

lidi vybíhají sborem.

Tak jsem kupé dostal svoje,

ať si jiní jedou vstoje!

Balada o zeleném mužíkovi

Ráno, raníčko panna vstala,

brusle si v uzel zavázala:

"Matičko, dnes už na led smím?

Ať si už také zabruslím."

"Ach nechoď, nechoď na jezero,

zkus jenom kaluž, moje dcero!

Zelený mužík v jezeře kutí

do ledu díry, že není tam k hnutí."

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

chce zkusit nové obutí. -

Jen co na ledě se párkrát hnula,

před dírou se rázem ocitnula

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v širá kola;

a na topole podle skal

zelený mužík zakašlal.

Tu však slyšet šustot peří,

voda náhle se zas čeří.

Okamžik pravdy nastává,

veliký pták tam přistává...

Tmavý zobák, nohy černé,

do vody se vrhá věrně.

Na stranách krku bílá páska,

ví, že je ve hře velká sázka.

Mužík, ten jenom zírá němě,

pták dívku tahá na břeh jemně.

Křídly svými prudce mává

první pomoc dívce dává.

Mužík jen s němým úžasem,

listuje skrz svým atlasem.

"Berneška tmavá, tažný pták",

málem ho z toho trefil šlak.

Křičí: "proč mi kazíš práci,

vždyť máš být na rekreaci!"

Berneška hlavou pokývá,

jako když se mu posmívá.

Tak na topole podle skal,

zelený mužík ostrouhal.

Zas žádná duše, mokrý frak,

má toho už tak akorát.

Dívka zdráva došla domů...

Na památku ptáku tomu

přezdívku má do dneška:

Branta bernicla - Berneška.

Co ten mužík, podle skal?

Na jinou činnost přesedlal.

V suchém teď po světě kluše

a sbírá gumové duše.

Balada Čas oběda (Polednicová předělávka)

Za lavicí dítě stálo,

a hlady už skučelo.

Nic už ho v bříšku nehřálo,

takže jenom kručelo.

Už by bylo zazvonění,

konec téhle roboty,

by do šatny mohlo běžet,

vyzvednout si tam boty.

Učitelka jak husárek,

na tabuli zabouchá.

Dítě zase jak kašpárek,

dopředu se zakouká.

V žaludku je ale křiku,

kručí jak když není sám!

"Neboj se můj mučedníku,

za chvíli ti oběd dám."

Myšlenky jsou u lednice,

žaludek jen naříká.

Učitelka stále více,

se v své řeči zajíká.

Že nezvoní to je divné,

kdepak je ta osoba?

Školník, jenž má v pácu zvonek,

a též se mu podobá?

Kde se zdržel, Kriste Pane,

zase sedí v pivnici?

To v Slovensku nenastane

i kdyby byl žíznící.

Učitelka mumlá tiše,

na žáky už padá splín.

Hlady šilhá, dvojmo píše,

jak když kreslí také stín.

A vidouc to, zpět pohlíží,

"Běda, běda óóó děti!

Čas oběda blíž se plíží,

blíž a již je vzápětí!"

Teď vztahuje na břich ruku,

ví co tohle znamená,

nevydrží tuhle muku,

hladem je už znavená.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -

přestávky zvon udeří,

klika cvakla, dvéře letí,

vše se hrne ze dveří.

Všichni do jídelny běží,

a nikdo je nenutí.

Po chvilince jedí svěží,

a cpou se až k zalknutí.

Balada O chlaloupce u nádraží

Nebe bylo dosti jasné,

Čáslav, to je město krásné.

Sluníčko tam pěkně praží,

do chaloupky u nádraží.

Poetické klapání,

když kolem vlak uhání...

Večer když jde na kutě,

naslouchá pak nehnutě...

Nocí hvizdod tichý pluje,

jak kdes rychlík upaluje.

Poetické klapání,

když kolem vlak uhání...

Spousta malých kovadlinek,

je jak starý kafemlýnek.

Srdce nad tím jenom jásá,

žít u trati - to je krása!

Poetické klapání,

když kolem vlak uhání...

Avšak kolem jedenácté,

když sebou na postel plácne,

zjistí v němém úžasu,

co je tohle za krásu...

Trochu ruší klapání,

když kolem vlak uhání...

Každých skoro dvacet minut,

drnčí domek jak pominut.

Jak se všechno otřásá,

tak už tolik nejásá.

Nervy drásá klapání,

když kolem vlak uhání...

Klidu k spánku prostě není,

co chvíle zemětřesení.

Jen zamhouří svoje oko,

vlak je tu hned nadivoko.

Kdo se vzteku ubrání

když kolem vlak uhání?!

Kde všude lišku najdete...

Na domech...

I na výloze...

V britském muzeu...

Na skále..

V Krkonošském národním parku...

 

I v Tatrách:)