Liška je pro mě symbolem tiché moudrosti, hravosti a vnímavosti ke světu, který je často skrytý očím spěchajících. Snažím se dívat kolem sebe jemně a srdcem, všímat si krásy v maličkostech i v lidech. Proto tenhle blog nese jméno liščíma očima – protože právě tak chci svět vnímat a sdílet.
Lišku jsem v sobě objevil po přečtení Malého prince.
Jaká liška je?
Pohybuje se raději v lese než v centru měst. Místo po asfaltu se toulá raději úzkými pěšinkami či travou.
Miluje spontánní chování - hravost v přírodě, lezení po stromech, stavění přehrad na potocích, čištění studánek, škádlení se, boření stereotypů a zažitých vzorců chování, drobná překvapení i radost z maličkostí či všedních věcí objevovaných v novém světle.
Miluje noční oblohu i západy slunce, zpěv ptáků, ticho i zvuky kytary, praskání větviček v ohni i šumění lesa, čtení dobré knihy i naslouchání lidem, pozorování přírody...
Přichází ale jen, když chce. Nedá se do ničeho nutit. Je dost plachá. Je to liška.



Žádné komentáře:
Okomentovat