Život je jako puzzle.
Je především na tobě,
zda je složíš dřív
než se složíš sám.
Když jsi malý,
snažíš se dávat.
Kousek ke kousku.
A mnohdy to nedává
žádný smysl.
Dílky natáčíš
jak můžeš
a snažíš se je často
spojit silou.
Tak to ale
nefunguje.
Časem pochopíš,
že dílky do sebe musí
zapadat lehce.
Čím více si toho budeš vědom,
tím více začneš objevovat kusy,
které začínají dávat smysl.
Dílky skládačky,
které do sebe zapadají.
Klap.
Čím více na tom budeš pracovat,
tím větší smysluplné kusy objevíš.
Občas ale třeba polevíš.
Někdy nastane možná i den,
kdy přijdeš ke své skládačce
jménem Život
a vzteky nad tím, co vidíš
ji shodíš ze stolu.
Podstatné ale je
vždycky začít skládat znovu.
Ne sebe. Ale dílky.
Znovu a znovu a znovu.
Nemusí se ti to podařit
napoprvé.
Nemusí se to podařit ani
napodruhé.
Někomu se to nepodaří
celý život.
Ale věř,
že jednou přiložíš
ten správný dílek
k dalšímu správnému dílku.
Potom něco objevíš.
Potom něco objevíš.
Něco hodně pozoruhodného...
Klap.
Smysl.
Život.
Smysl.
Život.
Nebo možná jen pichlavý strom.
puzzle Photos: Free Creative Commons & Stock Images for your Blog
