Asfaltová cesta, která končí v remízku mezi poli, je docela zajímavý úkaz našich cyklostezek. Nicméně i slepá cesta člověka může posunout dále. Třeba hledáním cest jiných.
Některé cesty končí, ale člověka tím přitom posouvají kupředu. Otázka je, jak na takovou příležitost člověk zareaguje. Někdo se začne vztekat. Jiný to bere jako dar.
Podobně je to v mezilidských vztazích. Na internetu se k sobě lidé často chovají zcela jinak, než kdyby si povídali z očí do očí. O to víc člověka (a natož lišku:) ) potěší, když se najde dobrá duše, která uplatňuje slušnou komunikaci.
I "špatná" zpráva se dá napsat tak, že druhého člověka obohatí. A nemluvím jen o konstruktivní kritice. Ale o slušném ukončení rozhovoru.
Tedy něco na způsob "nepište mi, nejlépe nepište vůbec, Váš Ladislav Stroupežnický"? Ano, dá se to tak říci... (pozn. autora: víme vše, to jest, že nevíme nic)
Děkuji, ž.
