Při krátké červencové podvečerní procházce mé oči zaujala jasná hvězda nad obzorem ozářeným zapadajícím sluncem, ve kterém se tyčila majestátní kostelní věž nedalekého kláštera.
O chvíli později se objevilo i pár dalších hvězd a jako by vytušilo danou chvíli i několik svatojánských mušek.
Do večerního ticha začaly kuňkat žáby z nedalekého rybníčku, lemovaného temnými siluetami rákosí.
Nad hlavou se objevila Labuť. O pár hodin později už byla obloha temná a poseta spoustou drahokamů...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Oblíbené za poslední měsíc
-
Za lavicí dítě stálo, a hlady už skučelo. Nic už ho v bříšku nehřálo, takže jenom kručelo. Už by bylo zazvonění, konec téhle ...
-
Cello, srdce plesá, mírný úsměv v líci. Tesá, chlapec tesá, bílou holubici. Mám Tě! Ano, j...
-
Umělecké snímky http://www.boredpanda.com/brothers-grimms-homeland-haunting-photography-kilian-schoenberger/ Mlha ve světě http://cestov...

Žádné komentáře:
Okomentovat