Když nic se nedaří tak, jak by mělo,
cesta je strmá, potem vlhne čelo,
když není peněz, dluh se těžko platí,
když musíš vzdychat, ač by ses chtěl smáti,
když vše tě svírá, když ti není hej,
oddechni si – však cestu nevzdávej!
Život je zvláštní, všelijak se točí,
jak mnohý z nás to zná na vlastní oči:
selhání leckdy překonat se zdaří
– a nezdar couvne, prchne před tvou tváří!
Nevzdej se, byť to trvá mnoho jar
– rychle jak větřík může přijít zdar.
Máš přece cíl – a možná blíž jsi k němu,
než zdá se muži mdlému, váhavému.
Závodník leckdy vzdal to nečekaně,
když pohár měl již na dosah své dlaně.
A pozdě poznal, když už noc se snesla:
‚Před břehem – běda – zahodil jsem vesla!‘
Zdar je líc selhání – a kdo to vnímá,
pozná, mrak pochyb že kraj stříbrný má.
Nemůžeš vědět, zda je cíl až v dáli
– možná jsi blízko o kousek jen malý.
Do boje! Právě v nejkrutější řeži
to nevzdej. Zkouškou statečnost se měří.
