Hamlet

Nepochopil jsem vás poprvé,
kralevici dánský - Hamlete.
Byl bych se bil téměř do krve,
že jste to vy, kdo se pletete.
Však po přečtení druhém již,
zjišťuji já touto chvílí,
když k pravdě jsem už mnohem blíž,
že jsem to já, kdo se tu mýlí.
Zkrátka jak jsem prve pílil,
stačil vás však pomluvit,
teď vidím jak jsem se zmýlil,
a chtěl bych se omluvit!

(psáno v roce 2006)



photo credit: Riley and Amos via photopin cc

Mozart a kulometný raper

Balada o praní aneb kdo si pere nezlobí


Inženýr jsem jenom krátce,
avšak praní pročpak bát se?
S titulem to bude hračka
s divnou bednou jménem pračka.

Nemám žádné kapesníky,
proto chci vzdát pračce díky.
Odhodlání ve mě dřímá,
v koupelně už stojím zpříma.

Pračku otevírám prudce,
kapesníky stavím k ruce.
Na tabulce, no to ví se,
zrak můj náhle zastaví se.

Po chvilince zaváhání,
strach se do mé duše vhání.
Symbolů jak někde v chrámu,
rozum v koncích, nesvítá mu.

Něco jako když mi chybí,
aha - manuál tak, kdyby...
Brožurka - ta někde byla,
kam se ale teďkonc skryla?

Naštěstí (jen mezi náma),
nebyla moc zahrabána.
Vítězně v koupelnu kráčím,
zrak k brožurce nyní stáčím.

Chce to jenom chvilku čtení,
na to škoda času není.
Tak začínám bez prodlení,
výraz můj se rychle mění.

Knížečka to bude cenná,
s patinou a pokroucená.
Vypadá (tos nevídal!),
jak když ji někdo pral.

Nevadí však, obsah zbude!
Něco čitelného bude...
Vypadá však jako kdyby,
byly v manuálu chyby.

Knoflík nutné mastavit?
Co to asi může být?
Pozněnka a obeěma, 
je tam další obměna.

Jak se perou kapesníky,
strýčku Gůgle? Díky, díky!
Jenže rady rozchází se,
více teorií ví se.

Panika v mé duši vládne,
ale to se nějak zvládne.
Udělám to - mrk frk skvěle,
Gůgla pošlu někam směle.

Manuál je taky na nic,
už ho nečtu - ani za nic!
Do pračky ho taky fláknu,
já to bez něj nějak zmáknu.

Kapesníky dovnitř peru,
ohledy já už neberu.
Ručníky tam narvu taky,
jaképak s tím saky paky!

Těm bestiím na oplátku,
nastavím devatesátku.
Pak pronesu tajnou hlášku,
přihodim pár krabic prášku.

Šetřivý jsem ale celý,
svědomí mi proto velí:
"Škoda teplé vody!", krafe.
Tak tam ještě hodim kafe.

Ještě není konec triku,
zapnu vodu, eletriku,
odpad pak do vany upnu,
nějaký program tam lupnu.

Velké dílo se tu chystá,
tak Hastala bejby vista!
Zmáčknu knoflík, to je celé,
teď můžu jít - dělat
konečně něco jiného.

Chaloupka u nádraží

Nebe bylo dosti jasné,

Čáslav, to je město krásné.
Sluníčko tam pěkně praží,
do chaloupky u nádraží.

Poetické klapání,
když kolem vlak uhání...

Večer když jde na kutě,
naslouchá pak nehnutě...
Nocí hvizdod tichý pluje,
jak kdes rychlík upaluje.

Poetické klapání,
když kolem vlak uhání...

Spousta malých kovadlinek,
je jak starý kafemlýnek.
Srdce nad tím jenom jásá,
žít u trati - to je krása!

Poetické klapání,
když kolem vlak uhání...

Avšak kolem jedenácté,
když sebou na postel plácne,
zjistí v němém úžasu,
co je tohle za krásu...

Trochu ruší klapání,
když kolem vlak uhání...

Každých skoro dvacet minut,
drnčí domek jak pominut.
Jak se všechno otřásá,
tak už tolik nejásá.

Nervy drásá klapání,
když kolem vlak uhání...

Klidu k spánku prostě není,
co chvíle zemětřesení.
Jen zamhouří svoje oko,
vlak je tu hned nadivoko.

Kdo se vzteku ubrání
když kolem vlak uhání?!



photo credit: mybulldog via photopin cc

Čas oběda


Za lavicí dítě stálo,
a hlady už skučelo.
Nic už ho v bříšku nehřálo,
takže jenom kručelo.

Už by bylo zazvonění,
konec téhle roboty,
by do šatny mohlo běžet,
vyzvednout si tam boty.

Učitelka jak husárek,
na tabuli zabouchá.
Dítě zase jak kašpárek,
dopředu se zakouká.

V žaludku je ale křiku,
kručí jak když není sám!
"Neboj se můj mučedníku,
za chvíli ti oběd dám."

Myšlenky jsou u lednice,
žaludek jen naříká.
Učitelka stále více,
se v své řeči zajíká.

Že nezvoní to je divné,
kdepak je ta osoba?
Školník, jenž má v pácu zvonek,
a též se mu podobá?

Kde se zdržel, Kriste Pane,
zase sedí v pivnici?
To v Slovensku nenastane
i kdyby byl žíznící.

Učitelka mumlá tiše,
na žáky už padá splín.
Hlady šilhá, dvojmo píše,
jak když kreslí také stín.

A vidouc to, zpět pohlíží,
"Běda, běda óóó děti!
Čas oběda blíž se plíží,
blíž a již je vzápětí!"

Teď vztahuje na břich ruku,
ví co tohle znamená,
nevydrží tuhle muku,
hladem je už znavená.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
přestávky zvon udeří,
klika cvakla, dvéře letí,
vše se hrne ze dveří.

Všichni do jídelny běží,
a nikdo je nenutí.
Po chvilince jedí svěží,
a cpou se až k zalknutí.


photo credit: Tambako the Jaguar via photopin cc

Sojčí sněm






Život jako jahoda?

Život je jako jahoda.

Hodně lidí z ní ale jí jen stopku.

Nebo vybírají zrníčka.

A myslí si, že to je jahoda.

Není.

Kdo to nepochopí, bude stále chodit jen po povrchu.

Kdo to nepochopí, bude zažívat jen trpkost.

Jahoda je to velké, šťavnaté, slaďoučké.

Jahoda je jako život.


photo credit: Skley via photopin cc

Oblíbené